Základ našich vazníků využívaných v pozemním stavebnictví je převzatý z mostních konstrukcí. Historicky se první vazníkové mosty objevovaly v počátcích 19. století. Tyto mostní konstrukce byly výhradně tvořeny ze dřeva. Kolem roku 1840-1850 se začaly z důvodu rychlejšího přejezdu vlaků využívat ocelové příhradové mosty. Mnoho ocelových příhradových mostů vzniklo v oblasti Nové Anglie na severovýchodě Spojených států amerických.
Tyto mostní konstrukce se postupem času začaly posouvat k většímu překlenutí rozpětí. Ocelové konstrukce jsou pevné, tuhé ale zároveň pružné. Je možné je rychle smontovat a opět demontovat a přesunout na jiné místo. Můžeme říct, že původní příhradové dřevěné mostní konstrukce byly ocelovými konstrukcemi zcela vytlačeny.
Ukázka původního dřevěného příhradového mostu u Vermontu je takovým prvním předkem našich příhradových vazníků používaných v pozemním stavitelství u rodinných domů, hal, zemědělských objektů, nástaveb a podobně. Zde se tedy architekti inspirovali a rozpon dvou břehů řeky převedli na rozpon dvou nosných zdí. Výsledek je podobný, kdy zatížení vlaku nahradíme zatížením krytinou a sněhem. Samozřejmě jednotlivé síly působí odlišně, ale princip zůstává stejný. Nejdůležitější vlastnost dřeva je využívána z hlediska požární bezpečnosti, kdy oproti ocelové konstrukci nedojde ke zborcení, ale dřevěné prvky postupně ohořívají a konstrukce stále drží pohromadě.
Dnešní výpočtové programy si se šikovným statikem lehce poradí v podstatě s jakýmkoliv tvarem střešního pláště. Pro moderní pozemní stavitelství je dřevěný příhradový vazník výborný pomocník a stále více využívaný prvek nosné části zastřešení.
